Původní název: All Grown Up
Autor: Jami Attenberg
Žánr: Román pro žena
Počet stran: 200
Nakladatelství: Omega
Ve skoro čtyřiceti letech by už
měl mít člověk svůj život srovnaný. Ideálně mít manžela, několik dětiček, bílý plaňkový
plot a úžasnou kariéru. Alespoň podle většiny lidí. Ale Andrea taková není. Je
svobodná, její sexuální eskapády jsou všechno jen ne obyčejné, o dětech nechce
ani slyšet a dělá práci, která jí absolutně nebaví. Andrea se téhle ideální
představy ženy vymyká, vždycky se vymykala, a její okolí jí to nepřestává připomínat.
Kniha Všichni dospěli zněla jako
zajímavá změna. Nesnáším, když lidi začnou někoho litovat, že je singl nebo
nemá děti a už je nezajímá, jestli to dané osobě náhodou nevyhovuje. Je to
otravné. Ale vypadalo to, že Všichni dospěli je kniha, která bude vyprávět o
tom, že to jde i jinak. O tom, že život není seznam, kde by se jen odškrtávaly
políčka za každý splněný životní milník.
Bohužel jsem už po otevření měla
dojem, že jsem se šeredně spletla. Z několika prvních kapitol se nedá
poznat, jaký je příběh, ale styl psaní se dá odhadnout docela dobře. Je pravda,
že na něm nebylo nic špatného. Ale způsob, který s autorka zvolila
k vyprávění Andreina příběhu mi přišel docela nešikovný.
Začátek je psán v ich formě.
Hrdinka vypráví příběh, ale jako kdyby se jí vůbec netýkal. Mluví, jako kdyby
nevyprávěla příběh o sobě, ale o čtenářích. To je však jen začátek. Pak už
mluví o tom, co prožívá. Ale stejně mi přijde, jako kdyby byla spíš vypravěčem
než hrdinkou, což je, vzhledem k tomu, že je příběh psán v ich formě
dost podivné. Ale uznávám, že na tohle by si šlo s postupem příběhu
zvyknout. Jsou tu však další věci, které mi vadily.
Autorka přeskakovala
z přítomnosti do minulosti a ani se neobtěžovala upozornit, v jaké
době se jaká událost odehrává. Možná by to nebylo tak zlé, kdyby se vracela jen
k jedné určité době v minulosti, ale v této knize čtenář
prochází celou Andreinu minulost. Která je navíc dost přeházená. Jednou je
autorce dvaadvacet, pak šestnáct a následně třicet. A občas jsem ani
nezaregistrovala, že by byl Andreiin věk zmíněn. Někde se dá sice vyvodit nebo
odhadnout, kdy se příběh odehrává, ale ve většině případů jsem neměla tušení, v jaké
fázi její života jsem se zrovna ocitla.
A pak je tu samotný příběh. Jami
Attenberg se pokusila vložit Andreiných čtyřicet let života do knihy o 180
stránkách. A jak se ukázalo, nebyla to zrovna šťastná volba. Celý příběh je
hrozně moc zrychlený, útržkovitý. Do takového příběhu jsem se jednoduše
nedovedla pořádně začíst. Přišlo mi, jako kdybych se snažila číst knihu, které
někdo sem tam vytrhl pár desítek stran.
Všechno tohle mělo obrovský vliv
na příběh. Možná, by to i byl dobrý příběh, kdyby měl jasný začátek, prostředek
a konec. Případně jasné označený návratu do minulosti a byl pořádně rozepsaný.
Možná. Ale v tomto uspořádání na mě příběh nezapůsobil. Přišel mi jako
snůška nesmyslů, které autorka psala v dlouhé chvíli a prostě je pak
náhodně pospojovala a rozhodla se je vydat.
Na druhou stranu musím uznat, že
je to román o skoro čtyřicetileté ženě a mě je teprve dvacet, takže pravděpodobně
nejsem cílové publikum. A jak říká i zadní strana obálky, mnoho lidí,
spisovatelek, by s mým názorem rozhodně nesouhlasilo. Ale já si za tím
stojím.
Všichni dospěli mě zklamala na
plné čáře a dost mě to mrzí. V mém případě to byl prostě přehmat a knihu
vám rozhodně nemůžu doporučit. Na druhou stranu vás však od ní nehodlám
odrazovat. Pokud to chcete risknout a udělat si na ni vlastní názor, bránit vám
v tom nebudu a ani nechci. Možná se vám zalíbí.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Omega. Všichni dospěli můžete zakoupit na stránkách nakladatelství nebo na e-shopu knihkupectví Knihy Dobrovský.
Hm, to je škoda, že to není nějak rozdělené nebo napsané, když přechází z minulosti do přítomnosti a naopak. Kniha mě zaujala obálkou a anotací, ale myslím, že se do ní asi nepustím. Obdivuji tě, že si jí dočetla, já bych jí asi nedočetla.
OdpovědětVymazat